Peca | Že někdo odešel ...

Neméně často se setkávám s tím, že někomu někdo odešel. Je to myšleno, úmrtím. Vím není to lehké pro nikoho z nás. Ani pro mne ne, tomu věřte ať chcete či ne. Příběh je pravdivý a tudíž data a jména v něm smyšlená a nečitelná.

Psal se rok XY bylo mi tehdy přesně nevím kolik a myslím si že to není podstatné. Podstatné je to, že jsem prožíval den jako každý jiný. Chodil jsem tehdy do školy, ale ani to není tak zcela vodítkem dané situace. Protože obsah tohoto kousku života je tak složitý, že člověk který jej skutečně neprožil by se v něm jen těžko vyznal. Mou denní náplní po škole, když jsem se na příští den nemusel nic nutného učit byla komunikace s lidmi na chatech (čti čatech). Člověk tam vždy najde nějakou spřízněnou osobu. Tak se i stalo. Žena. Přes ty spousty písmenek, které si za hodinu vyměníte přes datovou síť najednou někdy zjistíte, že onu osobu znáte líp aniž by jste ji viděli. Zprvu to tak nevypadalo, ale postupem času jsme si snad přirostli k srdci. Píši snad ! No proto. 

Bylo to zvláštní se vracet do oné virtuální místnosti a nacházet tam onu osobu. Teď už víte že je to TA žena. Tak plynul čas. Písmenka se psala. Vyměňovaly se kontakty a tak různě. Člověk žije z minuty na minutu, z hodiny na hodinu. Tak si kolikrát ani nevšimne jak ten čas letí.

Jeden okamžik je silný zvláště ten, když se zjistí, že ten onen kontakt (žena) odešla. Člověk ve vteřině i ta je najednou malá ztratí vše to co bylo v té virtuální místnosti. Byť to bylo jako plyn, jako něco co do toho foukne vítr a rázem to není. Někdo odešel ...